pátek 24. srpna 2012

Porazit rakovinu dokázal, organizaci USADA však ne


"Vím, kdo vyhrál sedm titulů můj tým ví, kdo vyhrál sedm titulů, a každý můj soupeř ví, kdo vyhrál sedm titulů."

"V lidském životě nastávají okamžiky, kdy je třeba říci 'dost'. Pro mě tento okamžik nadešel teď."

Největší dopingový skandál všech dob! Tak lze bez nadsázky nazvat aféru legendárního cyklisty Lance Armstronga, který čelí obvinění ze strany americké antidopingové agentury (USADA). Po vleklých sporech se dnes totiž americký cyklista rozhodl, že se již dále nebude bránit, ukončí vleklou dopingovou aféru a přijme tvrdé sankce. Tedy konkrétně: odebrání, mimo jiné, všech sedmi titulů z Tour de France a také doživotní zákaz závodění.

Lance Armstrong čelil mnoho let nepřímým obviněním z braní dopingu, konkrétně látek jako je EPO, testosteron, krevní infuze atp.

USADA má prý 38 vzorků, které vykazují „výkyvy“. Co znamenají tyto výkyvy je momentálně základní otázkou. Armstrong byl za svůj život testován nespočetněkrát, testy byly negativní. Proto je teď na straně USADA, aby skutečně prokázala, čeho se Armstrong dopustil, jelikož je situace stále nejasná.

Vyhrát sedmkrát nejslavnější závod světa jistě není jen o dopingu. Je to o vůli, úsilí, jednoznačně o štěstíčku, kterému se jde naproti tvrdou prací.

Jak lze vnímat velmi smutný konec jednoho velkého sportovního příběhu? Ať už Armstrong dopoval nebo ne, je možné udělat několik objektivních závěrů:

1) Vítězství na Tour není jen o dopingu. Tím spíše ne sedminásobné vítězství.
2) Znovuotevření staré dopingové kauzy po několika letech není ukázkou efektivního boje proti dopingu.
3) Lance Armstrong zůstává velkou sportovní ikonou a symbolem skutečného profesionála.

Boj proti dopingu je v současnosti jedním z nejvíce diskutovaných témat ve sportu. Na jedné straně je sportovní medicína na takové úrovni, že dokáže vyvíjet látky, které momentálně není možné běžnými testy odhalit v těle sportovce. Na druhé straně je zuřivým způsobem zasahováno do soukromí sportovců zejména přebytečnými dopingovými kontrolami „mimo soutěž“, kdy dopingoví komisaři mají až přehnané pravomoci sloužící ke kontrole jednotlivých sportovců, nemluvě o sporném systému „whereabouts“ – hlášení míst pobytu. 


1