úterý 9. října 2012

Smutný příběh Lance Armstronga


Případ Lance Armstronga je bezesporu nejznámější dopingovou kauzou všech dob. A to od okamžiku, kdy v červnu zástupci americké antidopingové agentury USADA (United States Anti-Doping Agency) oznámili, že disponují dostatečnými důkazy o tom, že slavný cyklista, mimo jiné vítěz sedmi titulů Tour de France, dopoval. Ne, že by to bylo bůhvíjaké nové podezření, několik měsíců zpátky totiž Armstrong úspěšně dobojoval jednu z mnoha dalších dopingových bitev. A nejinak tomu bylo i v předchozích letech.

Přesto je tato nová „kauza“ trochu jiná. Čím? USADA přišla pouze, a pravděpodobně, jen s nepřímými důkazy o údajné vině tohoto nejznámějšího cyklisty - symbolu vítězství člověka nad tělem nejen na asfaltu ale i v životě. Ale přeci něco, Lance Armstrong se totiž vzdal boje o očištění svého jména.

Opravdu, na první pohled byla jeho slova ze srpna 2012 vykládána jako jakési doznání, i když to samozřejmě cyklista nikdy neučinil. Zůstává však otázkou, proč se Armstrong rozhodl nepokračovat, alespoň prozatím, v boji s USADA. Kromě následně rozšířené desinformace, že Armstrong byl zbaven titulů z Tour de France, však jeho rozhodnutí zatím v podstatě nic neznamená. Jinak tomu bude až v okamžiku, kdy se rozhodnutím USADA začne zabývat Mezinárodní cyklistická unie UCI (Union Cycliste Internationale).

Historie dopingové kauzy

Ale nepředbíhejme. Celá anabáze dopingové aféry Lance Armstronga odstartovala dne 12. června 2012, kdy zástupci USADA předali Armstrongovi obvinění, podle něhož měl cyklista v letech 1998 až 2005 zneužívat celou řadu zakázaných látek jakými jsou například EPO (erythropoetin – hormon, který v těle podporuje tvorbu červených krvinek, často zneužíván právě v cyklistice), krevní transfuze, růstový hormon, testosteron nebo kortizon.

USADA podle svých informací disponuje deseti svědky, kteří údajně mohou dokázat Armstrongovu vinu a dále má prý k dispozici 38 vzorků, které vykazují „podezřelé výkyvy“ („suspicious fluctuations“). Vedle slavného cyklisty byli z nakládání s dopingovými látkami obviněni i manažer Johan Bruyneel, lékaři Michele Ferrari, Pedro Celaya, Luis Garcia (více o tomto muži ve starším příspěvku s názvem Případ Sáry Erraniové na sportovnipravo.blogspot.com) a masér Pepe Martin.

Armstrong v reakci na obvinění požadoval předložení konkrétních údajů, například jména zmiňovaných svědků, kteří mohou dokázat jeho vinu. USADA však neposkytla cyklistovi žádné další údaje s tvrzením, že není oprávněna tak činit.

Armstrong se proto proti obvinění bránil u obecného – federálního soudu, kde podal žalobu na zastavení vyšetřování. Mimo jiné tvrdil, že je porušováno jeho právo na spravedlivý proces. Soud však žalobu dne 20. srpna 2012 zamítl jako spekulativní a označil vyšetřování za oprávněné.

Důležitější však je, že v rozsudku zaznělo, že federální soud by se neměl vměšovat do disciplinárního řízení sportovních organizací, pokud tyto organizace nebudou porušovat vlastní pravidla. Soud také nezapomněl zároveň zkritizovat USADA za vágnost samotného obvinění a neochotu případ postoupit Mezinárodní cyklistické unii (UCI). "Je s podivem, že tyto organizace nejsou schopné spolupracovat na dosažení svého cíle," komentoval situaci soudce Sam Sparks.

Armstrong měl následně možnost se do 23. srpna 2012 rozhodnout, zda přijme obvinění USADA nebo zda se obrátí na arbitráž. A americký cyklista se v dané lhůtě překvapivě vyjádřil, že nechce nadále pokračovat se svou obhajobou před tímto orgánem. „V lidském životě nastávají okamžiky, kdy je třeba říci 'dost'. Pro mě tento okamžik nadešel teď. Vím, kdo vyhrál sedm titulů (Tour de France), můj tým ví, kdo vyhrál sedm titulů, a každý můj soupeř ví, kdo vyhrál sedm titulů.“

Armstrong zároveň označil spor s USADA za jednostranný a nespravedlivý a zdůraznil, že jeho nevinu podporují i stovky negativních antidopingových kontrol, kterým se před ukončením kariéry podrobil.

USADA tak rozhodla, že bude Armstrong zbaven všech titulů z let 1998 – 2005, což by znamenalo například odebrání všech sedmi titulů vítěze Tour de France a rovněž odebrání titulu vítěze Criterium de Dauphine nebo Tour de Swiss.

V této souvislosti je nutné připomenout, že samotná USADA nemá pravomoc odebrat cyklistovi jeho tituly. Přestože i o tom se vedou mnohé spory, USADA coby národní antidopingová agentura, která je samozřejmě i členem světové antidopingové agentury WADA (World Anti-Doping Agency) - nejvyšší autority v boji proti dopingu – nemá pravomoc sama rozhodnout a měla by to být pouze a jedině UCI.

Pokud soudce obecného soudu v USA odkázal na strukturu sportovních organizací, a vyloučil tak z jurisdikce obecný soud, měly by rozhodnout disciplinární orgány příslušného „svazu“ – tedy UCI.

A přestože od předání obvinění tomuto cyklistovi uběhlo již několik měsíců, stále není jasné, jakými konkrétními důkazy USADA disponuje. To by se měl svět dozvědět tento nebo příští týden, kdy USADA formálně předá UCI veškeré podklady, na základě kterých může dojít k rozhodnutí.

Samotná UCI se však staví k celé situaci velmi obezřetně a vyčkává s jakýmkoliv rozhodnutím do doby, než dostane od USADA kompletní podklady a důkazy o vině Lance Armstronga.

Kmotr Armstrong?

Sám Armstrong byl od začátku celé kauzy démonizován. Byl označen jako osoba, která měla vliv nad dopingovými kontrolami – údajně předem věděl, kdy bude vybrán k dopingové kontrole. Dokonce měl ovlivňovat i samotnou policii.

Odborný poradce Francouzské antidopingové agentury Michel Rieu řekl francouzskému listu Le Monde, že: “Armstrong byl vždy dopředu informován o mimosoutěžních dopingových kontrolách, takže měl čas na zametení stop. Mohl naředit svou krev nebo zaměnit moč. Bral EPO v malých dávkách, takže už se pak nedalo odhalit". No, trochu silná káva, že? Čtěte ale dál.

Francouzský právník Thibault de Montbrial, který například zastupoval cyklisty v tzv. Festina affair – dopingovém skandálu na Tour de France v roce 1998 – uvedl, že v roce 2005 francouzská policie musela na poslední chvíli zrušit plánovanou razii v hotelu Armstrongova týmu Discovery Channel v Pau.

"Vím z velmi dobrého zdroje, že tam přijeli vyšetřovatelé z Paříže a v pět hodin ráno, když stáli před hotelem, dostali stopku. Nevím, kdo vydal ten příkaz, ale ti vyšetřovatelé byli pěkně naštvaní, že se museli stáhnout. To je důkaz, že byl Armstrong ve Francii pod dobrou ochranou," řekl listu Journal du dimanche.

Další komentáře zase uvádí, že měl Armstrong k dispozici soukromé letadlo, které pravidelně převáželo dopingové látky pro jeho potřeby.

Zajímavé informace, vskutku, momentálně tyto informace však nelze s úspěšností vyvrátit, ba ani potvrdit.

Boj proti dopingu, dobrá vizitka WADA?

Jenže nejde pouze o Armstronga. Je na tomto místě nutné připomenout, že snahy mezinárodní antidopingové agentury o čistý sport se často zcela míjí účinkem. Oprávněně kritizované jsou zásahy do soukromí sportovců, povinné hlášení míst pobytu (tzv. whereabouts) stejně tak jako kontroly v pozdních večerních hodinách před samotným výkonem. Faktem je, že tyto praktiky negativně ovlivňují vrcholový sport a nejvíce výkony samotných sportovců.

Stejně tak nástroje, kterými WADA potažmo antidopingové výbory disponují, nedávají sportovcům možnost se vždy úspěšně bránit, tím spíše v případě, kdy k usvědčení sportovců z dopingu stačí pouze nepřímé důkazy.

Absurdní potom je, když prezident WADA John Fahey absolutně odmítá vstoupit v jednání se zástupci jednotlivých sportovců. „Tyto organizace (asociace sportovců, hráčské asociace atp.) v žádném případě nejsou reprezentanty sportovců. Všem doporučuji, aby těmto organizacím nedali žádný manévrovací prostor,” uvedl před zahájením Letních olympijských her v Londýně.

Vleklá kauza z nejasným koncem

Dnes je 9. října 2012 a nezúčastněný divák nemá v případu jasno. Ale zřejmě ani zúčastnění na tom nejsou o moc lépe. USADA rozhodla, i když neměla plnou pravomoc rozhodnout. Konkrétní důkazy ani jména svědků nebyly zveřejněny. Armstrong má možná něco za lubem, když se rozhodl neobrátit se na arbitráž, ale nikdo neví co. USADA až podezřele protahuje předání všech podkladů případu k UCI.

V současnosti se však dá říci, že UCI je spíše nakloněna rozhodnutí USADA, ale přesto nechce rozhodnout do té doby, než bude mít k dispozici konkrétní podklady a důkazy. I to však může být pouze záminka. Kdo si dokáže představit, že UCI potopí největší legendu cyklistiky? Ale stát se může opravdu všechno.

A tak se celý svět spíše baví na adresu Armstronga či na adresu USADA. Což je to poslední, co by úspěšná kampaň na boj proti dopingu, jak je prezentována agenturou WADA, potřebovala.

To, jestli Armstrong dopoval je zatím velkou záhadou. Bez hledu na to však postup USADA vzbuzuje spíše pochybnosti. Každý případ by měl sledovat principy spravedlivého procesu a tedy respektování základních procesních pravidel, a to bez ohledu na to, zda případ řeší obecné soudy či sportovní struktury za pomoci vlastních orgánů. Zásada presumpce neviny v tomto případě bohužel respektována příliš nebyla.

V současnosti se tak skutečně jedná spíše o „Hon na čarodějnice“, jak kauzu označuje sám Armstrong, než o řádný proces s cílem usvědčit jednoho z nejvýznamnějších a do nedávné doby nejrespektovanějších sportovců světa.