Matuzalem vs. Shaktar Donetsk
Případ Matuzalem je jedním
z nejznámějších případů týkající se výpočtu výše kompenzace za předčasné
ukončení profesionální hráčské smlouvy. Brazilský hráč Matuzalem Francelino da
Silva byl zakoupen ukrajinským klubem v roce 2004 za částku € 8.000.000. Nová
hráčská smlouva obsahovala ustanovení, že v případě nabídky za hráče ve výši €
25.000.000 a vyšší je klub oprávněn hráče prodat. V červenci 2007 hráč ukončil
předčasně svou smlouvu s odkazem na článek 17 Statusového předpisu FIFA (FIFA
Regulations on the Status and Transfer of Players) a následně podepsal smlouvu
se španělským klubem Real Zaragoza. Klub Shaktar Donetsk se obrátil na rozhodčí
orgán FIFA (FIFA Dispute Resolution Chamber – FIFA DRC) s požadavkem ve výši
právě € 25.000.000 jako kompenzaci za předčasné ukončení smlouvy. Hráč
Matuzalem a klub Real Zaragoza nabídli částku € 3.200.000.
FIFA DRC rozhodlo, že
částku, která je ve smlouvě určena jako oprávnění klubu hráče prodat, nelze
považovat za tzv. kompenzační klauzuli,
tedy ve smlouvě žádná takováto klauzule, ať již v podobě liquidated či buy out
klauzule, nebyla sjednána. FIFA DRC přiznalo Shaktaru částku € 6.800.000. Při
kalkulaci byly užity v prvé řadě hodnota zbývající smlouvy, přestupní částka,
kterou za hráče zaplatil klub Shaktar Donetsk a nakonec kompenzace za jednání
hráče v podobě nenadálého ukončení smlouvy (odůvodněno specifičností sportovní
činnosti).
CAS jako odvolací orgán
potvrdil, že částku € 25.000.000 nelze považovat za kompenzační klauzuli, ale
zároveň zvýšil kompenzační částku na € 11.858.934, přičemž argumentoval výší
hráčovy odměny v Realu Zaragoza a vzhledem ke schopnostem hráče započítal i
šestiměsíční plat hráče v klubu Shaktar Donetsk.
Samotná FIFA rozhodnutí
přivítala. Vnímala ho jako potvrzení důležitosti zásady smluvní stability. Zároveň
ve svém vyjádření uvedla, že je nutné každý případ hodnotit individuálně a že
článek 17 nepůsobí jako jednoduchá buy out klauzule, nýbrž je nutné vzít v
potaz i další jednotlivosti případu.
Rozhodnutí o zákazu činnosti
Na základě žádosti klubu
Shaktar Donetsk dále rozhodla FIFA o udělení zákazu činnosti samotnému hráči do
té doby, dokud nebude předmětná částka zaplacena, jelikož články 22 a 64
Disciplinárního předpisu FIFA uložení takových dodatečných sankcí umožňují. Obecně
legitimita specifické regulace FIFA byla navíc potvrzena v rozsudku
švýcarského federálního soudu (rozhodnutí č. 4P.240/2006 z 5. ledna 2007).
Článek 22 FIFA Disciplinary Code:
A person may be banned from taking part in any kind of
football-related activity (administrative, sports or any other).
Článek 64 odst. 4 FIFA Disciplinary Code:
A ban on any football-related activity may also be imposed
against natural persons.
Dodatečný zákaz činnosti byl
však obecně vnímán jako velmi problematický, a tak samotné rozhodnutí CAS bylo
následně přezkoumáno švýcarským obecným soudem. Podle švýcarského práva může
obecný soud přezkoumávat samotnou hmotněprávní stránku pouze v případě, že
došlo k porušení základních právních principů a zásad – porušení veřejného
pořádku na základě čl. 190 odst. 2 písmeno e) švýcarského zákona o mezinárodním
právu soukromém, tedy kupříkladu princip ekvity, dobré víry, ochrana základních
práv, princip pacta sunt servanda atp.
V tomto případě soud
odůvodnil přípustnost hmotněprávního přezkumu a rozhodl, že zákaz činnosti mohl
způsobit závažné porušení osobnostních práv hráče, protože nevzal v potaz,
že by hráč na základě tohoto zákazu nemohl uzavírat jakékoliv smlouvy, což by mělo
za následek zásah do jeho práv významným způsobem. Smluvní omezení ekonomické
svobody tak bylo posouzeno jako nepřiměřené.
Samotný klub Shaktar Donetsk
tak měl využít spíše možnosti civilního řízení k vymožení své pohledávky.
Samotný zákaz činnosti by vedl navíc k paradoxní situaci, že hráč by byl
zbaven možnosti výdělku, na základě kterého měl však předmětnou částku
zaplatit.
Toto průlomové rozhodnutí
švýcarského soudu změnilo dosavadní přístup soudu v přezkumu rozhodnutí CAS, a tak
významným způsobem pozměnilo možnost vynucení vysokých finančních sankcí, které
bývají ukládány hráčům a jejich klubům - tedy celý systém do této chvíle
nedotknutelných disciplinárních opatření FIFA.
Webster vs. Hearts
Spory o rozsah kompenzací
vedly i k předání sporu právě k FIFA DRC v případu fotbalisty Webstera. V
roce 2006 byl FIFA DRC předán spor hráče skotské Premier league Andyho Webstera
proti klubu Heart of Midlothian (Hearts). Hráč předčasně ukončil svou smlouvu s
klubem Hearts, přičemž předpokládal, že kompenzace, kterou bude nucen zaplatit
společně s novým klubem Wigan Athletic, bude vypočítána zhruba na částku £
200.000 a zároveň vzhledem k tomu, že hráč ukončil smlouvu až po uplynutí
tří-leté ochranné doby, nebude namístě ani žádná další sankce. Klub Hearts toto
odmítl a podal spor k FIFA DRC, přičemž požadoval částku £ 5.037.311.
FIFA DRC rozhodlo, že došlo
k jednostrannému ukončení hráčské smlouvy podle článku 17 a že k ukončení došlo
mimo tzv. ochrannou lhůtu. Dále rozhodlo, že částka £ 199.976 představující
hodnotu zbývající hráčské smlouvy není dostatečnou kompenzací, která by dostála
principu smluvní stability, přičemž v rozhodnutí bylo stanoveno, že i ostatní
kritéria musí být brána v potaz, tedy kupříkladu doba, po kterou hráč za Hearts
hrál. Kompenzační částka byla tedy stanovena na £ 625.000.
Problematickou se v tomto
rozhodnutí jevila zejména výše kompenzace, jelikož DRC nikterak nestanovilo,
jak došlo právě k částce £ 625.000. Proto se strany odvolaly k orgánu CAS.
Tento orgán označil rozhodnutí DRC za neplatné právě kvůli nedostatečnému
odůvodnění výpočtu kompenzační částky, přičemž tento orgán nakonec ve sporu
rozhodl, že výše kompenzační částky za předčasné ukončení kontraktu ze strany
hráče činí pouhých £ 150.000, což v té době odpovídalo hodnotě zbývající
hráčské smlouvy hráče u Hearts.
Význam tohoto rozhodnutí byl
značný. Fotbalový svět ho vnímal jako nejdůležitější rozhodnutí od případu
Bosman. FIFA toto rozhodnutí nicméně ostře kritizovala, když její prezident
Sepp Blatter označil rozhodnutí za poškozující samotnou podstatu hry, zatímco
hráčské asociace včele s FIFPro – mezinárodní hráčskou asociací – naopak
rozhodnutí ve prospěch hráče přivítaly jako rozhodnutí směřující k větší
svobodě všech fotbalových hráčů.
